Dnes se stále více lidí zhlíží v takzvaných primitivních kulturách, tedy takových, které ještě žijí starým způsobem života, mnohdy zůstávající e stádiu lovců a sběračů. Připadá jim, že takový život je mnohem jednodušší a naplněnější než ten, který vedeme my.
Líbí se jim také to, že tito lidé jsou podle nich mnohem více spojeni s přírodou, nedrancují ji tak jako moderní člověk. A je to právě tato jakási čistota, nevinnost a úcta k životu, která zde člověku tak imponuje. Když se však podíváme blíže, zjistíme, že skutečnost až tak růžová není.
Ano, tito lidé nemají výdobytky moderní civilizace, to je pravda. Avšak také je pravdou, že jejich průměrná délka života je mnohem nižší, a že je velká úmrtnost zvláště u dětí a novorozenců. O tom, jaké následky má špatná hygiena, asi není potřeba hovořit.
Vzhledem k tomu, že zde nemají vodovodní ani kanalizační systém, musí chodit pro vodu k vodním zdrojům, jako jsou řeky či studny. A ty mnohdy nejsou ani zdaleka nejčistší, o nebezpečí, které představují hroši či krokodýli ani nemluvě. O klasickém mytí si mohou nechat jen zdát, a to ve spojení s chybějící kanalizací znamená, že tyto vesnice nevoní zrovna po fialkách. To je však něco, co v dokumentech neuvidíte.
Ani se vztahem k přírodě to není až tak slavné. Tito lidé se ve skutečnosti snaží přežít, a to za každou cenu. Rozhodně jim nevadí zabít například kriticky ohrožený zvířecí druh, pokud tím ochrání svá stáda nebo i jen prokážou statečnost. Poražení stromů na rozšíření pastvin také není ničím neznámým. Jediný rozdíl oproti lidem z moderní společnosti je ten, že nemají k dispozici takové zdroje.
Rozhodně bychom si tedy neměli tyto kultury žádným způsobem romantizovat. Lidé jsou lidé, bez ohledu na to, kde a jak vyrůstají. Základní lidské pudy a instinkty zůstávají vždy stejné, a tak tomu je již od úsvitu lidstva.