Jak dál s emotikony

V roce 1982 Američan Scott E. Fahlman odstartoval používání interpunkčních znamének i jinak, než tomu bylo do té doby zvykem. Smajlík dnes platí za absolutně neoddiskutovatelnou součást textové komunikace mnoha lidí, ne nutně těch mladých. Veselé a smutné dvojtečky, čárky, pomlky a další znaky z klávesnic počítačů nebo mobilních telefonů prostě „frčí“ a nezdá se, že by tomu mohlo být v budoucnu jinak. Standardním působištěm emotikonů je internet. Emotikony se však tlačí čím dál tím víc i do periodik nejen internetových. Používání emotikonů je do jisté míry pouze záležitostí vkusu jednotlivých pisatelů, ale jak je to vlastně s jejich užitečností z pohledu odborníků?

obrázky smajlíků

Smajlíci obecně plní úlohu prospěšnou. Upřesňují význam napsaného textu, emoci nebo postoj pisatele. A to protože v psané komunikaci chybí pohled do tváře sdělujícího a ve sporných případech nám ani hlas neprozradí, zda je to či ono myšleno vážně nebo ironicky. Emotikony tak slouží především k ulehčení komunikace. I odborníci z kruhů sociologicko-psychologických potvrzují, že vznik emotikonů byl předvídatelný právě pro nemožnost zjistit emocionální stav nebo přesné poselství komunikujícího pisatele. Navíc, řadě příjemců zpráv dokáže emotikon pomoci i s dvojsmysly. Další funkce smajlíků totiž spočívá v upřesnění významu psaného textu, který by mohl být dvojsmyslně pochopen. Jde o chvályhodného pomocníka, a to zvláště v době, kdy moderní technologie a především internet umožňují prostřednictvím psaného textu snadno komunikovat a kdy této možnosti denně využívá spousta lidí.

Nicméně, i na této, na první pohled nediskutabilní záležitosti lze najít nějakou tu mouchu.
veselé balíky

Možným nepříjemným důsledkem nadmírného používání smajlíků je prostá ztráta schopnosti porozumět dobře textu bez nich. Jejich nadužívání pak znamená absenci chápání textů smajlíků prostých. Pisatelé si zkrátka nejsou vždy jistí, zda když na konec věty nedají patřičné okaté kolečko, dojde příjemci to, co by mu dojít mělo. A to určitě i v případech, které by se „v době před smajlíky“ zdály být pochopitelné i bez nich. Tato nejistota může představovat hlavní důvod, proč si mnoho současných smajlíkářů vynechání emotikonů nedokáže představit. Berlička v podobě smajlíků pak leckterým čtenářům chybí i v textech dalších, například v tištěném textu médií.

Dále je minimálně zajímavé, že používání smajlíků například při chatování nebo v běžných SMS zprávách je dnes natolik samozřejmé, že pokud tak činíte pouze sporadicky či je dokonce nepoužíváte vůbec, jste tak trochu podezřelí. Můžete být viděni jako robot bez emocí. A tak další důvod k používání emotikonů představuje snaha o dokázání, že jsem člověk, který emoce má. Protože za opravdu nezřídka rozšířený názor platí, že kdo smajlíky nepoužívá, bude zřejmě emočně chudší než ostatní.

I u fenoménu smajlík, bude tedy při jeho používání platit pověstná zlatá střední cesta.