Mikroekonomie zkoumá chování dílčích ekonomických subjektů. Za ekonomické subjekty jsou považovány jednotlivci, domácnosti, ale i firmy. Mikroekonomie studuje jejich chování a rozhodování.
Základním pojmem mikroekonomie je ekonomická vzácnost, která je spojena s ekonomickými statky. Ekonomické statky jsou, zjednodušeně řečeno, předměty, které člověk potřebuje nebo které chce. Vychází se přitom z předpokladu, že pokud něco chceme a potřebujeme, je tomu tak proto, že tím chceme uspokojit nějakou potřebu. Ekonomické statky jsou charakteristické svou vzácností. Vzácné jsou (opět zjednodušeně řečeno) proto, že ačkoliv jsou naše potřeby neomezené, zdroje, z kterých čerpáme omezené jsou. Kromě vzácných statků ale existují i volné statky, které jsou sice užitečné, ale zároveň jsou volně dostupné (například vzduch, který dýcháme).
Předměty, které nakupujeme vznikají povětšinou výrobou, což je další důležitý pojem mikroekonomie. Výroba je proces přeměny přírodních zdrojů na ekonomické statky. Během výroby se využívá výrobních faktorů, které jsou v základu tři: půda, práce a kapitál.
Půda je sice produktem přírody, ale není volným statkem. Když se nad tím laicky zamyslíme, je nám jasné, že půdy není na světě neomezeně mnoho. Práce je činnost, jejíž nositelem je člověk a výsledkem použití práce je mzda. Posledním z výrobních faktorů je kapitál, jehož výsledkem je zisk nebo úrok. Jsou to statky, které byly vyrobeny, aby se podílely na výrobě jiných statků a na rozdíl od práce a půdy je výsledkem předchozí výroby. Aby kapitál přinesl důchod, musí být použit v podnikání. Příkladem kapitálu ja například budova, její zařízení, stroj a podobně. Zvláštní formou kapitálu jsou technologie, které nemají hmotnou podobu, ale můžou výrazně znásobit účinky práce a kapitálu. Technologií chápeme myšlenku, nápad, nebo originální postup.
Mikroekonomické pojmy, které jsme si představili, jsou naprostým základem tohoto oboru a mohou Vám pomoci lépe porozumět samotné ekonomice, aniž byste strávili jakýkoliv čas studiem.